Občas to tak musí být

text: Vít Homér

1. Každý to zná přesto to je pokaždé nové
když nás z nenadání překvapí
smutek který možná ani popsat neumíš
nevíš kdy a odkud přiletí.

Smutek přece nutně patří vedle veselí
jakpak by se člověk mohl smát
slunce přece na obloze taky vykročí
ale nikdy nezůstane stát.

R: Když se mi zatáhne a začne převládat splín
řeknu si čert to vem a chvíli zůstanu s ním
když se mi zatáhne a já bych měl začít klít
beru to v klidu že občas to tak musí být.

2. Každý to zná přesto to je pokaždé nové
když nás stěstí chvíli opouští
kalich hořkosti si musíš poctivě vypít
jenom tyhle doušky vyléčí.

Smutek přece nutně patří vedle veselí
kdepak by se radost mohla vzít
jenom když se to co nechcem občas objeví
jenom tak se to pak otočí!

R: